ЧитаютКомментируютВся лента
Это читают
Это комментируют

Новости и события в Закарпатье ! Ужгород окно в Европу !

Rozhovor Haló novin s Anatolijem Šarijem, novinářem a blogerem

    19 марта 2024 вторник
    Аватар пользователя Аватар

     

    V roce 2014 došlo na Ukrajině k řadě událostí, které se nezřídka staly hlavní zprávou v mnoha zemích Evropy. Avšak interpretace těchto událostí v mainstreamových médiích často neodpovídala realitě. To vyvolalo nedůvěru obyvatel Ukrajiny k obvyklým médiím a vyvolalo obrovský zájem o takzvané nesystémové zdroje informací. To je i váš případ?

    Ano, dnes mainstream označuje podobná média za »fake news« neboli lživé či falešné zprávy, nicméně právě hlavní mediální proud je dnes hlavním zdrojem nepravdivých a lživých informací. Jsem ukrajinský novinář, který kvůli své odborné činnosti musel požádat o politický azyl v Evropě už v roce 2012. Svůj první videoblog jsem natočil 2. května roku 2014. Dnes můj YouTube účet má více než 2,4 milionu sledujících. Ve svých videích vyvracím lži ukrajinských médií a politiků, za což na mě a mou rodinu dříve tlačil Petro Porošenko, a po vítězství Volodymyra Zelenského se tlak stal intenzivnější. Obrovskou roli v tom hraje Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU), která místo toho, aby se vypořádala s ultrapravicovými nacisty, totálně likviduje svobodu slova na Ukrajině.

    Sám jsem už nevstoupil na území Ukrajiny téměř 10 let, V roce 2019 jsem založil politickou stranu »Partija Šarija« (Šarijova strana), která dnes podle statistiky má kolem 5 %. Podporu obyvatel máme zajištěnou prostřednictvím skutečných činů, jako například instalací pamětní desky upáleným obyvatelům Oděsy. Asi proto se snaží naši stranu zakázat. Příznivce i členy této strany mlátí a mrzačí zástupci neonacistické organizace »Nackorpus«.

    Zeptám se na zákony na Ukrajině. Zdá se, že nejsou na straně opozičních sil. Je to pravda?

    Fakta dnes mluví sama za sebe. Za útok, bití, a dokonce i zabíjení (kauza Olega Buziny) nikdo nenese žádnou odpovědnost, a přitom se vězení postupně ucpává opozičními politiky, různými expertními odborníky, novináři a blogery. Podívejte se, jak to vypadá se mnou, je to opravdu neuvěřitelné.

    Anatoliji, vy jste svým vzděláním novinář?

    Podle vzdělání nejsem novinář. Psát jsem začal až v roce 2004. Nejprve jsem psal články na sociální témata pro informační weby. Pak mě začaly zajímat ostřejší sociální témata. Když jsem přišel pracovat do ukrajinského deníku »Obozrevatel«, řídil jsem oddělení kriminálních činů. Bohužel teď se z toho stal nástroj ukrajinské propagandy, ale dříve jsme se v »Obozrevatelu« snažili lidem naopak pomáhat. V tomto oddělení jsme se zabývali vyšetřováním, které se týkalo trestných činů spáchaných policisty. To bylo vyšetřování nezákonných prodejů drog, včetně prodeje drog přes lékárny a řízení policie přes kasino. Tohle jsme dělali společně s dalšími novináři z jednoho ukrajinského televizního kanálu. Jednou, v jednom z nelegálních kasin, nás spolu s novináři zmíněné televize uvěznili a vzali jako rukojmí. Naštěstí to tehdy pro nás skončilo dobře.

    Od té doby, co jsem začal vyšetřovat vraždění na objednávku, začal jsem mít značné problémy. Včetně toho, že se nám podařilo zjistit, že v případu objednané vraždy byli zapojeni vysoce postavení důstojníci ukrajinské policie. Zpočátku jsem dostával výhrůžky, ale neměly na mě žádný zvláštní vliv, a pak se mě snažili zastrašit tím, že mě prostřelili auto. Vyšetřování střelby bylo svěřeno ministerstvu vnitra, o jehož přestupcích jsem psal. Ministerstvo vnitra mi auto sebralo jako důkaz. O půl roku později mi bylo sděleno obvinění, že jsem sám ostřeloval vlastní auto s neznámým úmyslem a z neznámé zbraně. Bylo to absurdní, šlo o již druhé trestní řízení, které bylo proti mně zahájeno kvůli výkonu své profesní novinářské činnosti. Po zahájení jsem emigroval do Evropské unie.

    Jak ovlivnily vaše články váš život a životy vašich příbuzných?

    Můj život, moje profesní činnost byla ovlivněna nejhorším možným způsobem. Od roku 2012, co žiji v Evropské unii, jsem ztratil úplně všechno, co jsem měl. Ztratil jsem rodinu, ztratil jsem úspory, ztratil jsem veškerý majetek, včetně auta a bytu. Nic mi nezbylo. A zůstal jsem »sám na ledě«. Mnoho mých známých, kteří si mysleli, že jsem skončil, se ode mě odvrátilo.

    Byl jsem nucen opustit Ukrajinu, odejít na území Evropské unie, požádat o status politického uprchlíka. Nikdy jsem se nezabýval přehnaným přesvědčováním migrační služby EU o mém politickém pronásledování. Jen jsem jim ukázal materiály z trestního řízení, za které jsem stíhán na Ukrajině. Ukázal jsem jim, že materiály, které mi žalobci poskytli, nejsou relevantní. Jako důkazy, které svědčily o tom, že jsem sám sebe ostřeloval, byly například použity náboje, které podle vyšetřovatelů při kontaktu se sklem mého vozu samy ničily.

    Požádal jsem o politický azyl jen tím, že jsem předložil důkazy o nátlaku na mě. A lotyšská migrační služba na základě mnou poskytnutých dokumentů mi bez problémů udělila status politického azylu. Jsem si jistý, že každá jiná země v Evropské unii, když by viděla tyto důkazy, by mi azyl poskytla.

    Co se podle vás stalo na Ukrajině v roce 2014?

    V roce 2014 došlo na Ukrajině ke státnímu převratu, to je naprosto jisté. Neřeknu, že jsem od začátku protestů v Kyjevě vystupoval proti »Majdanu«. Ba naopak. Když ve Vilniusu na hlavním náměstí skandovali lidé »Janukovyči, podepiš!« - jednalo se o podpis smlouvy o přidružení mezi Ukrajinou a Evropskou unií - stál jsem spolu s nimi a tleskal těmto lidem, i když skepse nakonec zvítězila. Nevěřil jsem totiž v eurointegraci s Ukrajinou v plném smyslu slova. Zároveň mě opravdu zajímalo, co by se stalo, kdyby Janukovyč podepsal tuto smlouvu. Byl jsem odpůrcem sblížení Ukrajiny s Evropskou unií z toho důvodu, že na Ukrajině jsou lidé jako já, tedy lidé, kteří se nemohou spolehnout na spravedlivé soudnictví. Domníval jsem se, že pouze tehdy, když se na Ukrajině změní situace s právem vůči obyčejným lidem, je možné začít mluvit o sblížení, nebo dokonce o vstupu do EU.

    Nikdy jsem nebyl odpůrcem »Majdanu«, nikdy jsem nepatřil k příznivcům hnutí »Antimajdan«. Ale jakmile jsem viděl videozáznam, kde je zavražděn mladík, příslušník vojsk ministerstva vnitra, řekl jsem, že nemohu podporovat takové metody »evropské integrace«. Protože k dosažení jakéhokoliv cíle - buďto evropské důchody, nebo evropské mzdy, jak vštěpovala ukrajinská média v té době celé ukrajinské společnosti (a teď už přesně víme, že nám jednoznačně lhali), nestojí za to, aby Ukrajinci vraždili Ukrajince.

    Když byl na »Majdanu« zavražděn mladík s příjmením Nigojan, uvědomil jsem si, že v této vraždě, nebo spíše ve způsobu, jakým byl prezentován v ukrajinských médiích, je něco špatně, něco tam chybí. Média psala, že ho zabil odstřelovač, nicméně v materiálech trestního spisu bylo napsáno, že byl zastřelen z lovecké pušky. Pak jsem pochopil, že z tohoto »Majdanu« nic dobrého nevznikne.

    Podle mého názoru to byl státní převrat. Je hloupé to popírat. Někdo může říkat, že je to »dobrý« státní převrat nebo »špatný« státní převrat, ale podstata toho, co se stalo, se nemění. Proběhl státní převrat, kvůli kterému zemřelo mnoho lidí.

    Druhého května 2014 jste zveřejnil své první video na YouTube. Co způsobilo, že jste začal natáčet a zveřejňovat svá videa?

    To byla vlastně reakce na události, které jsem ten den viděl. Do té doby jsem viděl spoustu věcí. Například jak účastníci »Majdanu« zabili jednoho z vojáků vojsk MV Ukrajiny. Viděl jsem, jak tito vojáci jako na jevišti »Majdanu« před davem padli na kolena. Viděl jsem zaměstnance speciální roty ministerstva vnitra na Ukrajině Berkut s vypíchnutým okem. A právě po upálení lidí v Oděse jsem se rozhodl zveřejnit své video na YouTube.

    Moje rozhodnutí nahrávat video o dění na Ukrajině bylo ovlivněno i tím, že jsem viděl obrovské množství lží, šířených ukrajinskými médii. Uvedu jen jeden příklad šířené nepravdivé informace ukrajinských médií o »Majdanu«: byl jeden muž, který šel kyjevskou čtvrtí Borščahivka. Tam ho zmlátili a po krátké době zemřel. Všechna ukrajinská média tehdy napsala, že ho zbili zaměstnanci Berkutu. Kontaktoval jsem příbuzné tohoto muže a zjistil jsem, že ho zmlátili strážci trhu a že zemřel na komplikace ze zánětu plic až po čtyřech dnech. Ale taková dezinformace v ukrajinských médiích byla trvalá. Šířili se jen lži, lži a lži. To mě strašně pobouřilo. O tom jsem psal.

    Ale 2. května to bylo pro mě něco úplně jiného, když prakticky v přímém přenosu zabili lidi, které zaživa upálili v oděském Domě odborů na Kulikově poli. Pak jsem viděl přímý přenos ukrajinského zábavného pořadu »Schuster Live«, kde účastníci dokonce tleskali těmto odporným vraždám. Z mého pohledu bylo chování těchto »lidí« nad rámec lidského chápání. Neudržel jsem se a natočil své první video. A s tímto videem začal můj blog na YouTube.

    Od roku 2014 se publikum vašeho blogu výrazně rozrostlo. Nyní jste jedním z nejlepších rusky mluvících politických videoblogerů na YouTube s více než dvěma miliony sledujících. Jaká témata nejčastěji vybíráte? Existuje praktický přínos pro obyvatele Ukrajiny z informací, které zveřejňujete?

    Praxe ukazuje, že to, o čem mluvím ve svém blogu, nutí lidi přemýšlet a ověřovat informace, které slyší v ukrajinské televizi, a ne slepě věřit ukrajinské státní propagandě. Věřím, že v tom spočívá praktický přínos mých videí. Asi kvůli tomu se publikum mého blogu rozrostlo a stále roste. Ukrajinské státní orgány dobře vědí, jaký vliv mám na občany Ukrajiny, snaží se proto se mnou bojovat.

    V roce 2019 jste zaregistroval na Ukrajině vámi zmíněnou stranu »Šarij«. Jaké má hodnocení? Kdo jsou vaši voliči?

    O našem vlivu hovoří hodnocení naší strany, podle kterého v příštích volbách vstoupíme do ukrajinského parlamentu. V předchozích komunálních volbách se poslancům naší nově založené strany podařilo zvolení do městských zastupitelstev. Tam, kde jsme kandidovali, jsme prošli. Moji zastupitelé pracují a ukazují, jak by měli zastupitelé poctivě pracovat. Podle oficiálních statistik, které byly zveřejněny ukrajinskými úřady, pro »Partija Šarija« hlasovali mladí a nejvíce vzdělaní voliči Ukrajiny. To, že je na Ukrajině spousta lidí, kteří vystupují za mír a hlasují pro naši stranu, nás hodně těší.

    Je pravda, že vaši stranu chtějí na Ukrajině zakázat? Proč? Kdo je podle vás iniciátorem obvinění a jaké jsou motivy?

    Ano, bohužel je to pravda. Chtějí nás zakázat. Zajímavostí je, že se to začalo dít až za prezidenta Zelenského, protože ani Porošenko toto nepodnikl. Porošenko se na mě osobně snažil tlačit, například jeho prokuratura poslala do Googlu žádost o odhalení mého místa pobytu, které Google muže zjistit podle IP adresy. Myslím, že to nepodnikli proto, aby mi snad předali kytici růží. Právě u Zelenského začala skutečná rošáda.

    Ukrajinští experti a politologové tvrdí, že Zelenskyj vyhrál volby z velké části díky práci, kterou jsem já a moji příznivci odvedli proti Petru Porošenkovi během prezidentského předvolebního turné v roce 2019. Zelenskyj nám tehdy připadal úplně jiný člověk. Zelenskyj byl zpočátku k nám pozitivně naladěn, a dokonce jsme měli dialog s kanceláří prezidenta Zelenského. Jenže pak se projevila naše nezávislost a já jsem se začal k němu poměrně dost kriticky vyjadřovat.

    A pak v létě ukrajinská vláda prostřednictvím prokuratury města Kyjeva znemožnila zrušení mého trestního stíhání, které bylo zahájeno před devíti lety. Po devíti letech se rozhodli, že mě znovu podezřívají, a obvinili mě z toho, že jsem sám ostřeloval své auto. Dopis jsem kvůli tomu poslal do kanceláře prezidenta Zelenského. Ale nikdo mi neodpověděl.

     

    Nikita Roženkov 

    Nikita Roženkov 

    Pak jsem natočil video, kde jsem se k případu ostře vyjádřil a vystoupil s kritikou Zelenského politiky. Poté ukrajinský prezident povolal – neveřejně - k útoku na naše příznivce neonacisty z »Nackorpusu«. Vím jistě, že tyto útoky koordinovala kancelář prezidenta. Našeho příznivce z Charkova Nikitu Roženka málem zabili, neonacisté ho málem ukopali. Na jedno oko prakticky oslepl. Rány byly hrozné. Pak našeho příznivce ve Vinnici za jeho příslušnost k naší straně zbili stejným způsobem, v důsledku čeho měl zlomených několik žeber. Zelenskyj zaúkoloval členy nacistické organizace Nackorpus, aby nás zastrašili. Video o těchto fyzických útocích na naše příznivce jsem umístil na kanál vytvořený v messengeru »Telegram«.

    Poté, co v červnu roku 2020 zástupci naší strany uspořádali pokojné akce u budov kanceláře prezidenta Zelenského, s cílem zastavit útoky na novináře a aktivisty, se akce »Nackorpusu« vůči našim stoupencům staly ještě radikálnějšími. Naše příznivce prakticky začali vraždit. Útoky probíhaly otevřeně. Policie o útocích věděla, ale vůbec nezasáhla. Napsali jsme mnoho prohlášení o bití a dalších jiných trestných činech, ale doposud nikdo potrestán nebyl.

    A neměl jste chuť s tím vším praštit?

    Bohudík ne. Veřejně jsem reagoval na nečinnost ukrajinské vlády v souvislosti s útokem na naše příznivce jak v Evropském parlamentu jako celku, tak zejména apelem na jednotlivé europoslance. Mnoho lidí, které jsme oslovili, veřejně odsoudilo tyto činy. Například německý poslanec Andrej Hunko poslal Zelenskému výzvu, aby vysvětlil, proč ukrajinská vláda nečinně přihlíží k projevům agrese ultrapravicového extremismu.

    Po veřejné reakci evropských politiků se ukrajinská vláda rozhodla postupovat jinak. Rozhodli se zakázat mou stranu. K tomu našli mého jmenovce. K němu přijeli zástupci Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU) společně s členy nacistické organizace »Nackorpus« a požadovali od tohoto muže, aby se obrátil na soud s požadavkem zakázat »Partiju Šarija«. Tento muž pod tlakem výše uvedených struktur vypovídal před soudem. Po záznamu mého videoblogu, ve kterém jsem popsal tuto situaci, byl ten můj jmenovec unesen ze svého bydliště zástupci SBU, uvězněn v suterénu budovy SBU a držen ve sklepě několik týdnů. Jeho známí a příbuzní ho nemohli najít. Pak ho zástupci SBU přivezli do ukrajinské televize »Gromadsky« a donutili ho říct, že ho nikdo neunesl.

    Na svém blogu jsem zveřejnil zvukový záznam z kanceláře náměstkyně ministra spravedlnosti Ukrajiny paní Olgy Oniščukové, na kterém diskutuje s důstojníkem tajné služby SBU kvůli příjmení a kde žádali pomoc nacistické organizace »Nackorpus« s cílem ovlivnit soud tak, aby zakázal naši stranu.

    A jak to ovlivnilo zákaz strany?

    Když se jim nepodařilo zakázat naši stranu takovým podivným způsobem, rozhodli se ji zakázat na základě kauzy, která je otevřená vůči mé osobě. To znamená, že SBU na mě zahájila nové trestní řízení. Celkem na mě bylo zahájeno kolem 11 trestních řízení jen za poslední rok. Byl jsem obžalován za to, že jsem zveřejnil na svém blogu v YouTube a v jejich novinách »špatný« obrázek. Tímto »nesprávným« obrázkem z jejich pohledu je obraz na videu na YouTube s mapou Ukrajiny bez Krymu a částí Donbasu, i když jsem jen ilustroval ztrátu částí Ukrajiny, nebyl tam žádný náznak na nějaký separatismus. Po zveřejnění této mapy proti mně podali trestní oznámení pro »zásah do územní celistvosti Ukrajiny«, za což mi hrozí 15 let vězení. Jak jsem mohl zasahovat do integrity prostřednictvím obrazu k videu, mi dodnes není jasné.

    Nový případ proti mně vytvořili na základě toho, že jsem v ruských televizních kanálech v roce 2016 prohlásil, že zákon o jazykových kvótách nepodporují na Ukrajině všichni. Za to mě obvinili z »proruské propagandy«.

    Pak jsem byl obviněn, že zpochybňuji vnitřní a vnější politický kurz Ukrajiny. Že pomlouvám státní orgány. Že demoralizuji ukrajinský lid svými negativními výroky o ukrajinské moci. Takový surrealistický materiál obvinění vytvořila SBU, pak ho SBU poslala na ministerstvo spravedlnosti. Ukrajinské ministerstvo spravedlnosti ho poslalo k soudu.

    Všichni, kdo tento proces sledují, včetně monitorovací mise OSN, jsou šokováni. Stranu totiž nelze zakázat na základě toho, že proti jejímu lídrovi jsou kvůli jeho veřejným výrokům zahájena trestní řízení. Moje výroky neporušují ukrajinský zákon, a to i když nazývám válku na Donbasu válkou občanskou. Je to moje osobní přesvědčení! Za toto přesvědčení se mě snaží odsoudit k 15 letům vězení a zakázat stranu.

    Jak vnímáte aktivity Petra Porošenka, když byl ve funkci ukrajinského prezidenta? A jak vnímáte aktivity Volodymyra Zelenského ve funkci současného prezidenta? Jaký je mezi nimi rozdíl?

    Pro mě osobně je Zelenskyj něco jako vůbec nejhorší verze Porošenka. Protože právě se Zelenským se neonacisté snaží vyhrožovat mi na území Evropy. Asistent zástupce kanceláře prezidenta Zelenského se dohodl ve Španělsku s jedním pachatelem, který byl sám obviněn z několika únosů, a ten mě hledá ve Španělsku. V současnosti probíhá řada vyšetřování a soudů o tom, aby našli místo, kde žiji. Ten muž poslal žádost do databáze nemovitostí ve Španělsku a našel skutečnou adresu mého bydliště. Poté zástupci kanceláře prezidenta začali vyjednávat, že ke mně domů přijede určitá žurnalistická skupina »Slidstvo info«, je to organizace, která získává dotace z evropských fondů, a zveřejní informaci o mém bydlišti. Také španělská policie zjistila, že žádost do databáze nemovitostí podal právě tento muž.

    Ti »novináři« přijeli, natočili na video můj dům, zveřejnili moji adresu. Neonacisté poté prohlásili, že přijedou a zabijí mě. Takové výroky nebyly činěny jednorázově, a vždy veřejně. V Kyjevě se šířily obrázky, že už jsem mrtev. Zástupci nacistické organizace »Nackorpus« skandovali, že příznivci strany »Partija Šarija« musí zemřít.

    A co se odehrálo potom?

    Po zveřejnění tohoto videa o mém domě ve Španělsku byly provedeny tři pokusy o útok! Teď žiji pod 24hodinovou policejní ochranou. Na základě těchto trestných činů jsou vedena dvě vyšetřování. Útoky na mě byly natočeny na kameru. Ti, kteří to udělali, zanechali otisky prstů, což policii umožnilo identifikovat je. Nyní jsou tito lidé v mezinárodním pátrání Interpolu. Tyto hrozby trvají dodnes. Vzhledem k tomu, že nedávno byl bývalý ukrajinský soudce unesen zaměstnanci SBU z Moldavska, beru tyto hrozby zcela vážně.

    Zaměstnanec kanceláře prezidenta Ukrajiny Sergej Ivanov přišel k mému domu ve Španělsku a fotografoval se vedle něj. Poté zveřejnil dokumenty mé ženy a mého novorozeného dítěte. A tyto dokumenty byly k dispozici konzulátu Ukrajiny ve Španělsku ve městě Barcelona.

    Používají neuvěřitelné špinavé metody. Když jsem několikrát vystoupil ve španělské televizi a poskytl rozhovor německému tisku, bylo proti mně zahájeno trestní řízení »pro velezradu«. Nyní mi hrozí dalších 15 let, byl jsem vyhoštěn z Ukrajiny, přestože moji právníci tvrdí, že jsem připraven bez problémů komunikovat s vyšetřovateli prostřednictvím elektronických komunikací.

    Není to tak dávno, co do Česka přijel Oleg Sencov. Zde vyprávěl obyvatelům Česka o svých zkušenostech s vězením a o svých aktivitách v roli režiséra. Přednášel zde na univerzitě a v Senátu českého parlamentu. Je podle vás Oleg Sencov skutečně hrdinou? Jak Ukrajinci hodnotí Sencovovu režisérskou činnost?

    Ukrajinci hodnotí odbornou činnost Olega Sencova o něco skeptičtěji, než jeho činnost hodnotí v českém a evropském parlamentu, kde kdysi, když Sencov ještě seděl ve vězení, vystoupila europoslankyně a řekla, že Sencov svou kreativitou bojoval proti ruské agresi. Je to tak plíživě povrchní postoj k tomuto případu, protože jediný film v té době, natočený Sencovem, byl natočen v roce 2012. Byla to diplomová práce »Hamer«.

    Po osvobození se Oleg Sencov začal pohybovat v nacionalistickém korytu. V informačním prostoru Ukrajiny se snaží obsadit politické místo Petra Porošenka tím, že dělá neustále protirežimní prohlášení. Což je zajímavé. Nyní natáčí druhé své »mistrovské dílo«, kde polovina rozpočtu jeho filmu šla z ukrajinského státního rozpočtu a polovinu dali Poláci. Asi Poláci nevědí, že hlavní roli v tomto filmu hraje neonacista. Ten, který se svými kamarády porazil černošského fanouška fotbalového týmu Chelsea v roce 2016 na stadionu v Kyjevě. Porošenko tehdy řekl, že to udělali ruští špioni.

    Provedli jsme vlastní vyšetřování, mám ho na YouTube kanálu, zjistili jsme, kdo zmlátil ty černošské fanoušky. Psalo o tom tehdy mnoho médií, včetně Daily mailuThe New York Times. Myslím, že Poláky bude zajímat, že jejich vláda přidělila peníze muži, který oslavuje narozeniny Stepana Bandery a OUN (UPA).

    Dne 9. dubna 2021 byl bývalý člen Pravého sektoru Sergej Sternenko, soudem obviněný z únosu člověka a obžalovaný za úmyslnou vraždu, propuštěn odvolacím soudem. Jak toto rozhodnutí hodnotíte?

    Propuštění z vězení Sergeje Sternenka inicioval právě ukrajinský prezident Zelenskyj. Podle mých informací dal Zelenskyj osobně slovo pouličním radikálům, že Sternenko bude propuštěn. Zločince, kterého soud uznal vinným pouze z krádeže, propustili na svobodu na žádost prezidenta Zelenského.

    Dnes v Česku žije a pracuje mnoho občanů Ukrajiny, co byste jim chtěl říct?

    Jsem stejný jako vy. Každý z nás může mít jiné materiální stanovisko či světonázor. Ale stejně jako vy jsem odjel z Ukrajiny, ne z vlastní vůle. Můžete 10 let čekat na změnu k lepšímu na Ukrajině, nebo odejít do Evropy a já chápu toto vaše rozhodnutí. Počítám, věřím, doufám, že se nám podaří změnit zemi, že se nám podaří změnit naši vlast, naši Ukrajinu. A že jednou budeme hrdě žít na Ukrajině, kde bude normální život, normální vláda, normální soudy, normální zákony. A není to jen víra, dělám pro to spoustu věcí. Zastupitelé z naší strany, kteří prošli městskými radami, to také dělají. A mnozí byli a jsou velmi překvapeni, protože i tam, kde jsme v menšině, se nám daří pomáhat lidem. Děláme to, co by měli poslanci opravdu dělat v terénu.

    Obyvatelé Ukrajiny jsou zvyklí, že poslanci po volbách zapomínají na potřeby voličů na celé čtyři roky až do příštích voleb. Naši na to ani nemyslí, proto jsme na volby vždy připraveni. Zelenskyj chce naši stranu zakázat, protože za námi není žádný oligarcha, protože nejsme systémoví.

    Je velmi těžké nás zakázat. Jsme mimo dnešní politickou kulturu Ukrajiny. A já chci na Ukrajině vybudovat Evropu v tom nejlepším slova smyslu. Takže pozdravuji všechny své stejně smýšlející lidi. Přesto věřím, že jednou se každý z nás hrdě vrátí a řekne: »Je to moje země a už z ní nechci nikdy odejít.«

    Roman BLAŠKO